Mladý člověk v západní společnosti je už od malička tlačen k tomu, aby skrze svou píli dosáhl úspěchu a byl v životě (bráno podle vnějších měřítek) úspěšný. Podobné téma se objevuje často i jako námět filmů i knih, kdy se hlavní hrdina narodí v bídě a jen skrze vlastní snahu a pevnou vůli se z něj stane úspěšný lékař, právník nebo ekonom. I když osobně beru podobné příběhy vždy trošku s rezervou a nadhledem, jedno se jim nedá upřít: v mnoha oblastech platí, že čím více se člověk snaží, tím více se přiblíží požadovanému cíli. Pokud někdo v době své školní docházky „nemá buňky“ na angličtinu, ale pevně se rozhodne že se jí i přesto bude denně půl hodiny věnovat a má dost sebekázně aby to dodržel, pravděpodobně se v ní aspoň částečně zlepší. Ještě markantnější je to  ve sportu. Je-li snem někoho mít pevné a zdravé tělo, sestaví si rozumný tréninkový plán a pak jej poctivě dodržuje, zlepšení tělesné kondice i zdraví se nutně dostaví. Obecně zde platí přímá úměra: čím více energie a vůle něčemu věnuji, tím lepších výsledků časem dosáhnu.

Právě proto mě velmi překvapilo, že u problému koktavosti to příliš neplatí (i když někdo může mít jinou osobní zkušenost). S pravidelným navštěvováním logopeda vstoupila do mého života různá mluvnická cvičení, která jsme v té či oné formě zkoušeli asi všichni, kdo máme s komunikací problémy. Pomalé čtení nahlas, cvičení dechu, trénování měkkých slovních začátků atd. Začal jsem tedy doma po večerech poctivě trénovat a na základě svých zkušeností z ostatních oblastí života jsem čekal, že úspěch je jen otázkou času. Kupodivu se tak nestalo. Čím více jsem doma „trénoval“ a snažil se to neodflakovat, tím větší napětí jsem cítil při mluvení. Toto napětí pramenilo zejména z frustrace „že se pořád nic neděje“.

Zhruba po dvou letech jsem vzdal chození na logopedii i tyto pravidelné domácí tréninky a spíše jsem se soustředil na ostatní oblasti svého života a začal jsem si jej i více užívat. Mluvnická cvičení jsem dělal nepravidelně a spíše jsem je založil na bázi svalového uvolňování nežli na tom, abych se zaťatými zuby a zpocený zkoušel donekonečna měkké slovní začátky. A ejhle, ukázalo se, že to poměrně funguje. Zdá se mi tedy, že v oblasti koktání přímá úměra mezi vynaloženým úsilím a dosaženými výsledky obecně neplatí, anebo je její platnost alespoň sporná.

V souvislosti se současným vývojem v evropské ekonomice mě napadá ještě jedno, poměrně ujeté, přirovnání. V profesním životě se jistě hodí přistupovat k problémům „německým způsobem“, mít ve všem Ordnung(1), dělat vše präzis (2) a být fleissig(3). V oblasti koktání si ale možná můžeme dovolit chovat se více jižansky, po vzoru Řeků či Španělů si dát po obědě siestu a tak moc své problémy s mluvením neřešit. Mañana(4) je také den a třeba se to koktání přes noc spraví samo...

 

 

(1) die Ordnung - pořádek

(2) präzis – přesný, přesně

(3) fleissig – pilný

(4) mañana – zítra